Halloween na „Alešovce“ pro všechny
V hodinách výtvarné výchovy pod vedením paní Bukačové proto vyrobili nejen oni, ale i žáci 6.B nové dekorace, v nichž prim hrály především dýně a pavoučkové záclony. Ty svou zářivostí krásně doplnily strašidelnou výzdobu plnou pavučin, netopýrů a duchů, kterou jsme si po loňské akci schovali – jako bychom tušili, že se bude zase hodit. Osmáci pak za pomoci paní asistentky Markéty Bláhové proměnili velkou tělocvičnu v roztomile strašidelnou arénu, ve které se během čtvrtečního předprázdninového odpoledne tančilo, soutěžilo i soupeřilo – nejen o místo při židličkované, ale i o titul nejlepší masky či tanečníka. Letos všechny do kapsy strčila paní učitelka Vassová jako vikingská bojovnice. Ta získala náš respekt nejen propracovaným kostýmem vlastní výroby, ale také faktem, že v něm po celou dobu vydržela i přes jeho značnou váhu, kvůli níž v něm bylo brzy velmi horko.
Přestože osmáci si poprvé vyzkoušeli, co obnáší organizace akce takovéhoto rozměru, vše zvládli na jedničku a zaslouží si velkou pochvalu. Zejména je třeba ocenit, že byli ochotni věnovat svůj volný čas ve prospěch ostatních. Snad je v jejich snažení příště podpoří ještě více žáků z ostatních tříd i kolegů-učitelů v maskách.
O den později převzali na stejném místě halloweenskou štafetu deváťáci. Obohaceni o zkušenosti z loňska už všichni věděli, kde mají být a co dělat. Připravili stanoviště pro plnění úkolů, osvědčená „sklepní“ parta pak nachystala strašidelnou stezku pro odvážné. Šatní prostory se tak na celé dopoledne přeměnily na temný hřbitov plný kostí (z kabinetu přírodopisu), kde se odvážlivci za strašidelných zvuků podepsali do knihy hříchů. A když přidali nějakou splněnou aktivitu v tělocvičně, kde mohli házet do obří pavučiny či na krvavou pyramidu, létat na koštěti, balancovat s krvavým okem na lžíci, lovit (poslepu) v tajemných sklenicích, řešit halloweenské puzze, sudoku či kvíz, vysloužili si sladkou odměnu.
Nám byla odměnou za vynaložené úsilí nejen radost žáků, kteří přišli v nejrůznějších maskách a neměli se k odchodu, ale i nadšení a slova díků a uznání od jejich vyučujících. I letos se tak dmu pýchou, že mohu dělat třídní učitelku tak skvělému kolektivu, který dokáže táhnout za jeden provaz a pracovat ve prospěch ostatních. Snad tím půjdou příkladem dalším ročníkům, které budou v započaté tradici pokračovat i po odchodu „mých“ deváťáků.
Mgr. Michaela Vrácovská
Odkaz na foto zde: